Pondělí jako každé jiné? Nebo výjimečné, třeba jako lidé s Downovým syndromem, o kterých jsme si při češtině v tělocvičně povídali? Právě 21. března si celosvětově připomínáme Den Downova syndromu takzvanou Ponožkovou výzvou, „…která odkazuje na různorodost i solidaritu společnosti. V tento den si dáváme na každou nožku jinou ponožku, čímž odkazujeme na „jinakost“ lidí s DS a vyjadřujeme jim tím nejen podporu a solidaritu, ale zároveň dáváme najevo, že jejich odlišnost chápeme a respektujeme. Každý z nás je jiný a je to tak v pořádku. Stejně tak jako ponožka jiného vzoru plní svou funkci, i když se odlišuje od té druhé, tak i lidé s DS jsou platnými členy naší společnosti. I když je každá ponožka/osobnost jiná, přesto spolu tvoří funkční pár a mohou spolu fungovat a spolupracovat.“
A tak i naše čeština byla jiná než obvykle, učili jsem se v tělocvičně. Každá skupina pracovala na zadaném úkolu ze čtenářských dílen a metodou Pětilístku jsme si představili přečtené knihy. Jedna skupinka pracovala se „slepovanými“ pohádkami.
A připomněli jsme si Den poezie, který připadá taky na 21. března, básničkou, kterou napsal a poslal odvážný člověk a skvělý básník, Martin Jirous, svým dcerám z vězení a vyšla ve sbírce Magor dětem.
Naše březnové pondělí bylo výjimečné.
Zpracovala Mgr. Šárka Eisová
