Exkurze, kterou si nelze „užít“

10. května 2016 se 38 žáků naší školy vypravilo za poznáním, které nás zabolelo, nepochybně však každého obohatilo a snad i ovlivnilo. Cílem cesty se stala polská Osvětim, místo, kde selhala lidskost. Člověk tu člověku uchystal peklo, jaké si dnes jen málokdo z nás dokáže představit. Zde přestali být lidé lidmi. Jedna část se proměnila v bestie udržující v chodu továrnu na smrt, ta druhá pak v pouhý hmyz, jenž v ní musí být zlikvidován. Viděli jsme věci jen těžko uvěřitelné, slyšeli děsivé příběhy, které se slovy interpretovat nedají. Myslím, že slov se nám nedostává ani při odpovědi na banální otázku, kterou svým dětem jistě položili rodiče po jejich návratu: „Tak jaké to tam bylo?“ Každý popis by byl totiž zcela nedostačující. Můžeme ukázat fotografie, sdělit fakta, která jsme se dozvěděli od našich průvodců, ovšem pocity slovy vyjádřit nelze. Naše řeč by se zákonitě stala zradou niterního prožitku, jehož jakýkoliv pokus o interpretaci by byl zkreslený, a tudíž falešný. Přesto se pokusím otázku zodpovědět. V Osvětimi to bylo děsivé a krásné zároveň. Poté, co jsme otřeli slzy, vystřídala zármutek radost. Radost ze života, který máme tu čest žít.

Zpracoval Mgr. Jiří Homola

[lnt_gallery id=”8069″]

Úspěchy našich žáků: Obhájení prvenství ve školní florbalové lize 2015/2016II.A: Divadlo Spejbla a Hurvínka