O předposledním dubnovém víkendu se vybraní sportovci z třetích a čtvrtých tříd naší školy zúčastnili třetího ročníku turnaje o Bad Brambacherský pohár ve vybíjené. Jako tradičně se tato mezinárodní sportovní událost konala v německém Netzschkau a zúčastnilo se jí 11 týmů z Německa a České republiky.
Jedenáct našich hráčů se v pátek 22. dubna 2016 vydalo pod vedením trenérů Václavy Procházkové a Jiřího Homoly za již druhou obhajobou putovního poháru, který jsme v minulých dvou letech získali po lítém třídenním boji na palubce krásné sportovní haly na okraji města.
Jedenáct účastníků bylo rozlosováno do dvou skupin. Naše skupina B čítala pět mužstev a už po prvním pohledu na rozpis zápasů nám bylo jasné, že cesta za obhajobou nebude nikterak jednoduchá. Z českých týmů na nás čekal soupeř z pražské Montessori Na Dlouhém lánu a moravská škola z Bílovic. Další dva týmy byly německé, jeden z nich – Heinrich Heine Schule Jena – se hned po úvodních zápasech pasoval do role favorita. Turnajem procházel hladce bez jediné porážky, v naší skupině tedy zvítězil a postoupil tak automaticky do semifinále. My jsme si poradili s přetěžkým soupeřem z Glachau, který nám hned na druhý den porážku vrátil, jelikož ve skupině sehrál každý s každým dva zápasy. Všechny čtyři zápasy s českými soupeři jsme ale zvládli, a tak jsme ve skupině obsadili druhou příčku.
Zápasy ve skupinách byly dohrány v sobotu odpoledne, a tak nám zbyl čas na výlet do horského městečka Schöneck, které nás přivítalo sněhovou nadílkou. My jsme se ovšem ukryli v ohromném hotelu čnícím na krajem, abychom v jeho podzemí nastoupili cestu časem, až na měsíc, kde jsme se zúčastnili závodu tryskových letounů. S 3D brýlemi na očích naši borci kličkovali mezi opuštěnými krátery, prolétali podzemními tunely a nakonec doletěli na prvním místě zpět do arény u vesmírné stanice. Dobrodružné putování měsíční krajinou i po visutém mostě, u něhož právě explodoval prastarý vulkán, všechny nadchlo. Nakonec jsme se vydali i do sněhové bouře, tentokrát už však nešlo o dětskou atrakci, nýbrž o reálnou procházku po okolí hotelu. Po náročné sobotě a vydatné večeři všichni hráči ulehli již v devět hodin do postele.
Finálový den bohužel nedopadl podle našich představ. Čtvrtfinále s papírově slabší školou z Plauen se sice vyvíjelo nadmíru slibně, neuvěřitelné vzepnutí plauenských v poslední minutě zápasu však připomínalo bájného ptáka Fénixe, který povstal z popela a udolal náš tým o jediný bod. Na smutnění ovšem nebyl čas, okamžitě po tomto nešťastném zápase jsme byli postaveni před nového soupeře, abychom si zajistili „alespoň“ boj o páté místo. Pražská Montessori se na nás sice výborně připravila, ovšem náš tým předešlá porážka nezlomila, a tak jsme nakonec překvapivě hladce zvítězili. Dlouhá porada před závěrečným zápasem o páté místo zprvu rovněž nesla své ovoce. Hráči hráli opět s těžkým týmem z Glachau a nutno říci, že mužstvo bylo semknuté a velmi disciplinované. Bohužel nám zcela odešla střelba. Ani naši „střelci“ nebyli schopni zasáhnout soupeře, a když už se to konečně podařilo, rozhodčí trefu neviděli. Není správné se vymlouvat na výkon sudích, tentokrát však nutno zmínit, že i samotní trenéři Glachau po svém těsném vítězství prohlásili zápas za blamáž a nespravedlivou frašku. Nejedná se však o žádné mistroství světa, nemělo tedy význam podávat na nekompetentní rozhodčí stížnost. Naše děti navíc nesly porážku statečně, se vztyčenou hlavou si došly pro zaslouženou cenu a nový míč, aby měly s čím trénovat a napřesrok opět vrátit pohár do vitríny ve škole. Šesté místo bylo sice zklamáním, na druhé straně to bylo nejlepší umístění z českých týmů a velká motivace do budoucna. Zlatým hřebem programu celého turnaje bylo pochopitelně finále, v němž byla úspěšná již zmíněná škola z Jeny.
Jsem přesvědčen, že na tři dny strávené v Německu žádný z účastníků nezapomene, a věřím, že napřesrok se pohár opatřený již dvěma štítky s názvem naší školy vrátí domů.
Zpracoval Mgr. Jiří Homola
[lnt_gallery id=“7580″]
