Bc. Petra Štrbová: Berlín 2015

V neděli 29. listopadu odjela vlakem do Berlína také Bc. Petra Štrbová, která s námi bude rovněž ve spojení, stejně jako její další dvě kolegyně (Mgr. Veronika Mandlíková do Berlína odjela již 22. listopadu a Mgr. Hana Doležalová je bude následovat a to 6. prosince odletem do Oxfordu). I paní učitelku Štrbovou čekají dva týdny vzdělávacího kurzu s jazykovou agenturou EF Education First Ltd. a níže již najdete její zážitky z pobytu…

Cestovní deník: pondělí 30. listopadu 2015

Schönen guten Tag,

tak i já už jsem dorazila do Berlína. Cesta proběhla v pořádku, pouze při přejezdu hranic proběhla kontrola našich dokladů. Hlavní nádraží v Berlíně je nádherné, nástupiště jsou v podzemí a dvě podlaží nad nimi jsou plná obchodů, fastfoodů a restaurací. Vše už je samozřejmě vánočně vyzdobené. Venku před nádražím, ale také ve všech ulicích jsem si hned všimla zaparkovaných jízdních kol. Jsou prostě všude. Najdete tu dokonce místa, kde si prostě za určitou zálohu kolo půjčíte a na jiném místě k tomu určeném ho zase vrátíte. Ačkoliv je už prosinec a pršelo, cyklistům ve městě to vůbec nevadilo.

Moje rodina bydlí v nádherném velkém bytě kousek od centra. Moje hostitelka Sofia má oba rodiče Řeky, ale ona sama se narodila a žije celý život v Německu. Má sedmnáctiletého syna a její dvacetiletá dcera studuje mimo Berlín. Sofia má tak v bytě volný pokoj, ve kterém teď bydlí Ema, studentka ze Švýcarska a nově i já. Možná se ptáte, proč se jela Ema učit němčinu, když ve Švýcarsku se přece taky mluví německy. Ema pochází z francouzské části země, a s rodiči doma mluví pouze francouzsky. Chce se stát učitelkou němčiny, proto nyní studuje v Berlíně.

Sofia mě vzala hned po příjezdu do města, aby mi ukázala cestu do školy a taky několik hlavních ulic a orientačních bodů. Metro v Berlíně má 9 linií, ale je značeno stejným systémem jako v Praze, takže se doufám neztratím. A přijemným překvapením pro mě byly dvoupatrové autobusy, ze kterých je skvěle vidět na vánoční Berlín. Se Sofií jsme pak společně prošly také jeden z vánočních trhů, kde jsme si daly horké kaštany a Glühwein.

Všude už vládne ta správná předvánoční atmosféra.

Cestovní deník: středa 2. prosince 2015

Hallo,

tentokrát jenom pár fotek a postřehů z Berlína.

Už jsem se dobře zorientovala v systému dopravy, který je opravdu dobře propracovaný. Metro i autobusy jsou celkově odlišné oproti tomu, na co jsem zvyklá z Česka. Všude je docela čisto, jen velmi zřídka jsou k vidění posprejované vlaky metra apod. Dlouho jsem přemýšlela čím to je, ale dneska jsem si všimla cedule, která nabádá cestující k tomu, aby pomáhali dopadnout vandaly – vyhlášená odměna je až 600 €. Pokuta při dopadení asi taky bude mnohem vyšší než u nás. Třeba pokuta za jízdu na černo je také dost vysoká. Staré vlaky metra se podobají těm českým, nové jsou propojené a komplet průchozí od začátku do konce. Už několikrát jsem v metru potkala dvojici nebo trojici muzikantů – nastoupí, začnou hrát, případně zpívat, a po tom co skončí, obejdou cestující s kelímkem. Komu se jejich vystoupení líbilo, může jim přispět libovolnou částkou. Rozhodně ale nebyli otravní a neodbytní jako někteří na ulici, kteří se snaží vybírat přispěvky na všechno možné – zastoupí vám cestu a požadují příspěvek.

Navštívila jsem také KaDeWe na známé Kurfürstenstraße, ulici plné obchodů nejznámnějších značek. Ta zkratka znamená KAufhaus DEs WEstens, tedy obchodní dům Západu. Dnes je to sídlo těch nejdražších světových značek. Interiér obchodního domu je ale nádherně vyzdobený, připomíná retro velkoměsto, a v kuliśach je rovnou vystaveno zboží. Dokonce tam stál jeden Santa v růžovém brokátovém kabátě, toho se mi ale nepodařilo vyfotit.

A teď trochu jiné téma – škola. Ta naše je velmi moderně vybavená, studenti mají k dispozici automat s perlivou vodou a pak malý Starbucks automat na kávu, automat s jídlem, fotbálek a playstation. Po chodbách jsou rozmístěné pohovky, na kterých si můžou odpočinout během pauz mezi hodinami. Hodiny trvají vždy 80 minut a pak následuje 10 minut pauza, jen pauza na oběd má 30 minut. V některém z dalších příspěvků nafotím interiér a taky místní speciální adventní kalendář.

Musím říct, že jazyková agentura to tady má perfektně připravené. Všichni jsou milí, rádi s čímkoliv pomohou, starají se o studenty i v jejich volném čase, pokud mají zájem. Každý večer pořádá agentura nějaký program: fotbal, bruslení, návštěvu muzea, filmový večer… O víkendu někdy dokonce zájezdy do jiných měst – příští víkend je to například Mnichov. V pokročilých kurzech, kde jsme byly s paní učitelkou Mandlíkovou, je už výuka poměrně náročná, každodenní domácí úkol je samozřejmostí. Takže ano, i my učitelky víme jaké to je…

Ve středu měla paní učitelka narozeniny, a všichni pracovníci agentury jí na konci poslední hodiny přišli popřát. Bylo to moc milé. Už se blíží víkend, kdy budu mít konečně víc času abych vyrazila do města a obhlédla nějaké památky.

Tak zatím – Bis bald.

Cestovní deník: sobota 5. prosince 2015

Na víkend jsem se moc těšila, protože mám ve škole volno a můžu si tak užít berlínské památky. A stálo to opravdu za to! Vyzbrojená foťákem a mapou jsem vyrazila do ulic. Vystoupila jsem na známém Postupimském náměstí (Potsdamer Platz), kde se nachází zajímavé vysoké budovy. Potom jsem šla pěšky směrem k Brandenburské bráně, symbolu Berlína. Podívala jsem se na Reichstag, kde v současnosti zasedá německý spolkový sněm. V parku hned vedle se nachází památník Romů zavražděných během druhé světové války. Poté jsem prošla Brandenburskou bránou na Pařížské náměstí. Před budovou francouzského velvyslanectví bylo položeno mnoho květin a svíček k uctění památky obětí nedávného teroristického útoku. Z tohoto místa vede známá ulice Unter den Linden až k muzejnímu ostrovu a na Alexanderplatz, původní hlavní náměstí NDR.

Na ulici Unter den Linden se nachází mnoho obchodů se suvenýry, některé z nich byly opravdu krásné. Symbol Berlína je kromě všudypřítomného medvěda také Ampelmann, tedy panáček ze semaforu. Jsou tu dokonce obchůdky zaměřené na suvenýry pouze s Ampelmannem, který je samozřejmě k dostaní v červené i zelené variantě. Navštívila jsem Fórum Willyho Brandta, které je věnováno tomuto významnému německému politikovi, nositeli Nobelovy cenu míru. Při vstupu dostanete kartičku v němčině nebo angličtině, a když při procházení sbírky narazíte na místo s audio nahrávkou, stačí přiložit kartičku a nahrávka se ve zvoleném jazyce spustí. Jako nadšenec kosmetiky jsem si nemohla odpustit návštěvu obchodu Nivea, kde měli prostě všechny kosmetické produkty této značky. Nabízejí také různé masáže a kosmetické procedury hned na místě. Dokonce tam měli akci, při které jste se mohli nechat vyfotit a oni vaši fotku nalepili na krabičku Nivea krému, takže jste mohli svým blízkým darovat krém se svou fotkou. Před obchodem stál kromě modrého medvěda také modrý Weihnachtsmann, který rozdával drobné dárečky. Moje další kroky neomylně zamířily do obchodu Mercedes, kde bylo vystaveno několik exemplářů – od nádherných veteránů až po nejnovější modely. Návštěvníci si zde v malé kavárně mohli dát něco dobrého nebo nakoupit různé předměty s logem Mercedesu (nabízejí třeba také hodinky a parfémy).

Před budovou Humboldtovy univerzity se zrovna nacházel bleší trh s knížkami, takže jsem neodolala a také si pár knížek vybrala. V obchodech jsou knihy docela drahé, platí zde totiž zákon, že všude musí knihy stát stejně – tzn. žádné obchody typu Levné knihy v Německu nenajdete. S o dost těžší taškou jsem se vydala na ostrov muzeí, kde se nachází několik muzeí najednou. Krásné budovy muzeí jsem vám zatím nafotila jen zvenčí, dovnitř se teprve chystám v některém z následujících dní. Na tomto ostrově se nachází také Berlínský dóm. Odtud je jen pár kroků na Alexanderplatz, kde jsou kromě vyhlídkového ruského kola také vánoční trhy a ledová plocha pro veřejné bruslení. Nachází se zde také Rotes Rathaus (červená radnice), která patřila už do východního Berlína. Protože bylo docela chladno, ráda jsem se šla trochu zahřát do interaktivního muzea DDR, tedy bývalého východního Německa. To se mi tak líbilo, že o něm najdete samostatný článek.

Když už se pomalu začalo stmívat, vydala jsem se ještě do Nikolaiviertel, kde byly jak jinak než vánoční trhy (jsou tady opravdu na každém kroku, ale vždy velmi pěkně nazdobené, nic přeplácaného) a také Nikolaikirche, krásný kostel. Celou sobotní cestu po památkách jsem zakončila jízdou autobusem, který projíždí kolem všech známých památek až k zoologické zahradě. Zde se nachází velké autobusové i vlakové nádraží. Narozdíl od Prahy je zdejší Zoo umístěná opravdu v centru. Moc ráda bych se sem podívala, ale prosinec není k takové návštěvě zrovna vhodná doba – třeba se mi to podaří někdy v létě.

Večer jsem si sedla nad mapu a naplánovala výlet na neděli, takže se můžete těšit na další fotografie.

Cestovní deník: DDR Museum

Jak jsem slíbila, o návštěvě v muzeu DDR píšu samostatný příspěvek. V němčině se používá zkratka DDR – Deutsche demokratische Republik. V češtině používáme zkratku NDR – Německá demokratická republika. Jedná se tedy u východní část Německa, která byla součástí sovětského bloku. Západní Německo známe pod zkratkou SRN – Spolková republika Německo. V němčině zní tato zkratka BRD – Bundesrepublik Deutschland. Tolik pár slov na úvod pro lepší orientaci v tématu.

Celé muzeum je interaktivní, vše můžete sami prozkoumat, osahat, poslechnout. Stěny jsou v základu šedivé, s pravidelnými okýnky a ne náhodou připomínají panelové sídliště, jeden ze symbolů socialismu. V naší zemi byl socialismus stejně dlouho jako ve východní části Německa, a spousta věcí vypadala podobně. Já sama jsem se narodila až po revoluci, ale o téhle době mi vyprávěli moji rodiče a prarodiče. Také jsem spoustu vystavených předmětů poznávala, protože je znám z fotek a filmů z této doby, nebo jsem je vídala u babičky doma. V Německu je tato část historie vnímána ještě trochu jinak než u nás, protože země byla rozdělena na dvě části ostře střeženou hranicí. Berlín, který se nacházel ve východním bloku, byl také rozdělen na dvě části – z té západní se nedalo do východní části města ani země dostat. Západní Berlín byl se západním Německem spojen letecky, stejně bylo zajištěno zásobování. Město bylo ze dne na den rozděleno nepropustnou Berlínskou zdí, která měla zabránit odchodu lidí na Západ. Po pádu železné opony a totalitních režimů ve východní Evropě bylo Německo opět sjednoceno, a jeho obyvatelé se museli naučit po čtyřiceti letech opět žít společně v jedné zemi. Celá tato kapitola dějin je zde v Berlíně velmi zajímavě zpracovaná v několika muzeích. Tak, dost přednášky z dějepisu a jdeme na fotky…

Cestovní deník: neděle 6. prosince 2015

Ráno jsem v botě našla malou bonboniérku – překvapení od Mikuláše. Další volný den jsem věnovala opět poznávání Berlína. Samozřejmě jeden víkend nestačí, protože je tady opravdu spoustu míst, které stojí za to.

Nedělní túru jsem zahájila u Vítězného sloupu a pokračovala jsem k zámku Bellevue, kde sídlí německý spolkový prezident. Přímo v centru je park Tiergarten, kterému se také přezdívá Zelené srdce Berlína. Tento park není úplně rozlehlý, ale obyvatelé města jsou na něj patřičně pyšní. Nejen že se nachází v blízkosti nejznámějších památek, ale je krásně rozdělen na jednotlivé aleje a zahrady podle toho, jaké rostliny nebo stromy tam rostou – viz obrázek.

V neděli jsem také navštívila historické muzeum. Nachází se v nádherné budově a je rozděleno na jednotlivé úseky podle období v německých dějinách. Hned u vstupu do muzea je místnost, ve které se promítá film shrnující německé dějiny. Německo se totiž ještě v devatenáctém století skládalo z mnoha malých knížectví a správních oblastí, sjednoceno bylo až v roce 1871. Po shlédnutí filmu jsem se vydala do prostor výstavy. Exponáty byly zajímavé, mně se samozřejmě nejvíce líbilo moje oblíbené dvacáté století. Navštívila jsem i dvě mimořádné výstavy, na kterých se bohužel nemohlo fotit. Jedna byla věnována konci druhé světové války a obecně roku 1945 v Evropě. K výstavě se přišlo temnou chodbou, která vedla do velké osvětlené bílé místnosti, ze které se návštěvníci mohli vydat na všechny strany – každý východ vedl do části věnované jedné evropské zemi. Části byly navzájem propojeny, pouze na zemi byl přerušovanou čarou naznačen přechod do jiného státu. V každém „státě“ byly vystaveny nejen fotografie a text mapující historii, ale také příběhy několika konkrétních obyvatel dané země, jak zrovna oni prožili konec války.

Druhá výstava mapovala znovu sjednocení Německa v roce 1990.

Večer jsme si doma s „maminkou“ a Emmou udělaly předvánoční večer. Já jsem uvařila svařené víno, Emma speciální švýcarský vánoční čaj a povídaly jsme si společně o tom, jak se tráví Vánoce v našich zemích. Taky jsem vypátrala, kdo vlastně v Německu nosí dárky. Když se jedná o věřící rodinu, dárky nosí obdoba našeho Ježíška – Christkind. V nevěřících rodinách nosí dárky Weihnachtsmann, tedy pán podobný Santovi. Tradičním německým jídlem je pečená husa, ale některé rodiny jedí například klobásu a jednoduchý bramborový salát. Ve Švýcarsku nosí dárky také Weihnachtsmann a ke štědrovečerní večeři jedí krůtu, na kterou se většinou sejde celá rodina. Ale na Vánoce se těší všichni stejně!

Cestovní deník: úterý 8. prosince 2015

V pondělí má většina berlínských muzeí zavřeno, takže jsem další výpravy nechala až na úterý. Koupila jsem si tzv. Museumpass, který na tři po sobě jdoucí dny umožňuje nositeli navštívit bezplatně téměř 50 různých muzeí, sbírek a výstav. Dopoledne před začátkem školy jsem navštívila muzeum hudebních nástrojů. Cestou do školy jsem na Potsdamer Platz našla sněhovou skluzavku, na které se dalo svézt dolů na pneumatice. Tenhle zážitek jsem si nenechala ujít. Nejdřív jsem se divila, proč lidi na téhle atrakci tak piští, ale hned jak jsem se rozjela, bylo mi to jasné. Zespoda to tak nevypadá, ale pneumatika se pořádně rozjela. Pán u skluzavky mě navíc při rozjezdu roztočil, takže to opravdu stálo za to. Ve škole jsem vám nafotila také náš speciální adventní kalendář. Každý den byla určena kvizová otázka a všichni studenti mohli odpovídat. Na konci dne byl vylosován vítěz (pokud samozřejmě odpověděl správně), který si mohl vzít balíček pro daný den, a u toho byl vyfocený. Jeho fotka pak přišla zpátky do kalendáře na místo vyhraného balíčku. Navečer jsem navštívila také židovské muzeum. Hodně fotek odtud posílala paní učitelka Mandlíková, takže já už jsem jich moc nenafotila. Velmi se mi ale líbil stánek, u kterého jsem si mohla vyzkoušet napsat své jméno hebrejsky. To byl docela složitý úkol, protože nejenže se hebrejsky píše zprava doleva, ale také se nepoužívají žádné samohlásky. Správný přepis jména jsem si ale mohla ověřit na počítači. Zajímavou částí muzea byly fotky zobrazující židovské tradice a také školství.

V Berlíně zpracovala Bc. Petra Štrbová

[lnt_gallery id=”4077″]

V.A: Adventní věnceOxford 2015