Mgr. Veronika Mandlíková: Berlín 2015

V rámci druhé šablony výzvy č. 56 vycestují v období od 22. listopadu do 20. prosince 2015 tři naše učitelky cizích jazyků na vzdělávací kurzy do zahraničí s jazykovou agenturou EF Education First Ltd.

Jako první dnes v 10:30 vlakem EuroCity 378 směrem do Berlína odjela Mgr. Veronika Mandlíková, která nám zaslala několik prvních fotografií z cesty. S paní učitelkou Mandlíkovou budeme následující dva týdny ve spojení díky iPadu Air, který dostala k dispozici nejenom pro výuku, ale také abychom vám mohli přinášet drobné zážitky z pobytu doplněné o fotografie krásného Berlína. Paní učitelce Mandlíkové přejeme, ať se jí dvoutýdenní pobyt líbí a budeme se těšit na nějaké ty zážitky.

Cestovní deník: pondělí 23. listopadu 2015

Zdravím všechny studenty i další čtenáře těchto stránek,

včera jsem měla nějaké komplikace s ubytováním, tak jsem našla chvilku na pár řádek až dnes. Došlo totiž k nějakému informačnímu šumu a k německému organizátorovi ubytování se nedostala informace o mé alergii na kočky. Takže když jsem po příjezdu do Berlína vytáhla svůj těžký kufr do čtvrtého patra bez výtahu k jedné postarší moc milé dámě, zjistila jsem ke smutku nás obou, že za ní vykukují dvě kočičí hlavy a že to nepůjde přespat ani jednu noc. Takže si mě k sobě nakonec vzala jedna Italka, která má na starosti studenty ubytované v jejich ubytovně, a hledají pro mě náhradní rodinu. Nevím, jak budou úspěšní, protože z deseti náhradních rodin, které dosud kontaktovali, dvě někam odjíždějí a dalších osm má doma kočky.

Tak a teď ještě zpátky pár slov o cestě do Berlína. Vlak byl pohodlný a všechno proběhlo hladce, jen kontroly na hranicích byly kvůli současné situaci opravdu velmi důkladné – jak z naší, tak z německé strany. Doklady i jízdenky jsem musela ukazovat asi čtyřikrát. Jednoho mladíka z Koreje, který byl s námi v kupé, málem do Německa ani nepustili. Pořád někam volali, než jim nakonec potvrdili, že je vše v pořádku.

Jazyková škola EF sídlí v moderní budově v centru města – v Berlíně má svou pobočku prý teprve od února. Lekce jsou různě nakombinované, jednak podle úrovně výuky a pak také podle zaměření, které jsme si na začátku vybrali. Lektoři jsou příjemní a učebny jsou vybavené moderní technikou – jsou tam interaktivní tabule i jazyková laboratoř, kde bude část hodin také probíhat.
Ač advent začíná až v neděli, tak už dneska se tu všude rozzářila adventní výzdoba a otevřely se vánoční trhy, takže atmosféra ve městě je už opravdu předvánoční… Tak všechny zdravím z adventně naladěného Berlína.

Cestovní deník: středa 25. listopadu 2015

Dnešek byl věnován vánocím v Německu – po prezentaci o nejrůznějších symbolech a dalších věcech typických pro německé Vánoce jsme my – studenti dostali možnost si školu sami předvánočně vyzdobit – jak je vidět z fotek, většina se toho ujala s chutí. Někteří byli vysláni na nákup dobrot do adventního studentského kalendáře, jiní zdobili stromek a jednotlivé třídy. Naše zvyky jsou v mnohém těm německým podobné, ale jsou tu studenti z celého světa, takže například pro dívku z mé třídy, která pochází z Chile, je to vše nové.

Ještě něco málo o škole, kde jsem dostala možnost dva týdny studovat: Berlínská pobočka je letos nová, ale EF byla založena už v roce 1965 a od té doby organizuje mezinárodní vzdělávací programy, jazykové kurzy a výměnné pobyty. Kromě samotné výuky nabízí i odpolední a večerní programy, takže studenti spolu mohou komunikovat německy i mimo školu. Někteří občas sklouzávají do mateřštiny nebo angličtiny, ale lektoři je často laskavě napomenou, aby se vrátili do němčiny, kvůli které sem přijeli. Mluvit v prostorách školy pouze německy je i jedno z pravidel výuky.

Poslední věc, o které bych se dnes ráda zmínila a která mě překvapila, je zvyk si tykat mnohem častěji než u nás. Dokonce i chlápek, který mě vyzvedával na nádraží, mi hned tykal, všem učitelům a zaměstnancům školy se bez ohledu na věk týká a oni žákům samozřejmě taky. Pokud se dobře vzpomínám, zatím jsem tu potkala jediného člověka, který mi vykal…

Also das ist alles für heute. Bis bald!

Cestovní deník: pátek 27. listopadu 2015

Konečně jsem měla volné odpoledne (první tři dny výuka do pěti hodin), tak posílám nejen pár dalších fotek ze školy, ale i z procházení po Berlíně.

Včera jsem strávila celé odpoledne v Židovském muzeu – velmi silný zážitek. Protože mě kultura i historie tohoto národa odjakživa fascinuje, nemohla jsem si návštěvu tohoto muzea nechat ujít. Autorem budovy je americký architekt židovského původu Daniel Libeskind – světoznámý architekt, kromě projektů v Torontu, Miláně, Dublinu i Las Vegas např. zvítězil v soutěži o projekt na zástavbu World Trade Center po teroristickém útoku v roce 2001. I samotná budova je naprosto jedinečným projektem a poutalo pozornost dávno před zahájením výstavy – tisíce návštěvníků přijelo obdivovat samotnou budovu ještě bez exponátů. Muzeum patří k nejoblíbenějším ve městě a od zahájení výstavy v roce 2001 ji do roku 2012 navštívilo přes 8 milionů návštěvníků. Snaží se pochopit a zobrazit utrpení tisíců Berlínských židů, kteří zahynuliv koncentračních táborech nebo byli nuceni emigrovat. Půdorys připomíná rozložené fragmenty židovské hvězdy. Rozvržení okenních otvorů se řídí skladbou německého hudebníka židovského původu Arnolda Schönbergera, který již nestihnul dokončit svou symfonii kvůli násilné deportaci do koncentračního tábora.

Celá stavba svým významem značně přesahuje svůj účel. Návštěvník si zde sám, na základě svých pocitů, vytváří vlastní expozici. Volí si cestu, myšlenky, medituje nad osudy židů – Berlíňanů, kteří toho tolik dali svému městu po stránce intelektuální i ekonomické. Musím přiznat, že mně chvíli trvalo, než jsem se v chodbách malinko zorientovala a chvíli jsem bloudila. Celý prostor je opravdu nesmírně působivý. Mezi fotkami je třeba zdánlivě zkažená skoro celá černá fotka – kdo se ale podívá blíž, uvidí proužek světla . Tu fotku jsem vyfotila v tzv. věži holokaustu, v ohromném studeném prostoru, kde když za vámi zapadnou těžké dveře, tak se neubráníte velmi stísněnému pocitu. Kdo by si chtěl více dozvědět, navštivte webové stránky muzea.

Po cestě do muzea jsem u jedné školy viděla vycházet roztomilou první nebo druhou třídu – děti byli nejrůznějších barev a národností a přitom si tak normálně spolu štěbetaly a rozuměly si – tak se mi to líbilo, že jsem vám je chtěla také vyfotit. Ale už při focení mi blesklo hlavou, že bych asi neměla – a jejich paní učitelka mi pak v zápětí mile ale důrazně vysvětlila, že se to opravdu bez svolení rodičů nesmí a v žádném případě fotku nemůžu dát na internet. Takže jsem to slíbila a místo nich posílám jen prázdné dveře k zamyšlení.

V jiné ulici mi ale asi pět holčiček nabídlo „freie Umarmung = free hug = objetí zadarmo“, které nabízejí všem lidem bez rozdílu pro potěšení a zlepšení nálady. Někdy i u toho vybírají na charitativní účely, ale dnes nabízely samotné objetí. Ty nadšeně souhlasily s vyfocením, tak posílám alespoň jejich fotku…

Posílám také pár fotek z proslulého místa Checkpoint Charlie, kde dřív býval jeden z nejznámějších berlínských přechodů skrz berlínskou zeď (Berliner Mauer), která oddělovala východní Berlín patřící do sovětského vlivu od Berlína západního.

A dneska jsem navštívila známé náměstí Alexanderplatz s typickou dominantou Berlína – kulatou televizní věží. V současné době na něm kromě rozlehlých vánočních trhů stojí i ledové kluziště k radosti mnohých Berlíňanů. Nakonec jsem ještě přejela metrem na snad nejznámější Berlínskou ulici Unter den Linden (Pod lipami), na jejíž jedné straně najdeme jednu z nejznámějších staveb Berlína – Brandenburskou bránu (Brandenburger Tor) a na druhém konci Humboldtovu univerzitu, kde možná někteří z vás budou studovat – pokud budou umět dobře německy. Tak to aspoň plánují mnozí z mých mladších spolustudentů na EF jazykové škole a vysokoškolské studium v Německu je pro mnohé opravdu důvodem, proč jsem přijeli němčinu studovat. Ti za výuku ale musí platit nemalé peníze, kdežto vy máte tuto jedinečnou možnost úplně zadarmo!

Takže rada všem studentům, co čtou toto povídání – šup šup, běžte si zopakovat nějakou německou slovní zásobu, ať jste studiu v zahraničí o něco blíž.

Cestovní deník: pondělí 30. listopadu 2015

Zdravím opět z Berlína, tentokrát promoklého na kost.

Celý víkend počasí nic moc, tak jsem se vydala pořídit nějaké dárky – dáte mi asi za pravdu, že nákupní centra si jsou všude podobná jak vejce vejci.

A protože i po nákupech bylo pořád pěkně ošklivo a pršelo, vydala jsem se na Museuminsel – ostrov muzeí – do Národní galerie, kde kromě německých umělců romantismu a doby Goethovy i pozdější mají i celkem početnou sbírku francouzských impresionistů.

Na první adventní neděli jsem se vydala do katedrály sv. Hedviky na mši doprovázenou výborných chrámovým sborem. Katedrála sv. Hedviky byla prvním katolickým kostelem po období reformace a je postavena po vzoru římského Pantheonu. A potom, protože na chvíli přestalo pršet, jsem se podívala na německý a francouzský Dóm a mezi nimi na vánoční trhy na Gendarmenmarktu, prý jedny z nejhezčích v celém Berlíně -a že jich tu je požehnaně, takže získat tuto pověst bylo těžké. V Německém Dómu jsem navštívila výstavu o vývoji německého parlametarismu a demokracie – zajímavě bylo zpracované období komunismu v DDR. Posílám fotku věže zevnitř, která byla zničena za druhé světové války a posléze takto opravena. Zajímavý byl take v přízemé vystavený Nagelkreuz, hřebový (nebo hřebíkový) kříž z Coventry, který královna Alžběta poslala v roce 1990 německému prezidentovi, když v Anglii vzpomínali výročí poničení katedrály v Coventry. Tento kříž má být symbolem usmíření za všechny křivdy na obou stranách.

Protože pořád nepršelo, vydala jsem se pěšky do Nikolaiviertel, jedné z nejznámějších čtvrtí Berlína. Má pořád zachovalý středověký půdorys, i když většina domů byla zničena za druhé světové války. Domy nově postavené nebo opravené se snažily zachovat původní ráz, tak opravdu spolu s Nikolaikirche, s nezaměnitelným kostelem sv. Mikuláše stojí za navštívení. Na jedné z fotek je vidět, jak se pořád můžete orientovat podle televizní věže, která je vidět z mnoha zákoutí, kde by to člově vůbec nečekal.

Z Nikolaiviertel jsem zamířila na nábřeží a odtud k berlínské katedrále (Berliner Dom). Na nábřeží jsem jsem si prohlédla nádherné fotografie na výstavě National Gepgraphic pod širým nebem.

Protože pak už začalo pršet, rozjela jsem se domů udělat si úkoly a připravit se na pondělní vyučování. Běžně tady máme 6-8 vyučovacích hodin, takže se tu rozhodně nenudíme. Dnes jsem se také potkala s paní učitelkou Štrbovou, která v neděli dorazila. Obě chodíme spolu do stejné „třídy“, ale snažíme se dodržovat místní pravidlo – v prostorách školy se má mluvit pouze německy.

Also, schönen Dienstag und bis bald…

Cestovní deník: čtvrtek 3. prosince 2015

Dneska jen krátce, protože musím ještě balit.

Dneska jsem po škole zašla znovu k „Brandenbruger Tor“ a prohlédla si na Pařížském náměstí před bránou spoustu květin, co tam Berlíňané nashromáždili jako památku obětem teroristických útků v Paříži. Bylo hezky, tak jsem se ještě prošla k budově Reichstagu, parkem zvaným Tiergarten a zakončila jsem prohlídkou Pergamon muzea (viz fotografie).

Zítra škola do pěti a pak už jedu domů. Berlín je krásné, moderní město a jsem moc ráda, že jsem se sem mohla vypravit, procvičit si němčinu v jazykovém kurzu, který vedli různí rodilí mluvčí, a vidět spoustu zajímavých míst, se kterými jsem se snažila seznámit i vás.

Also – auf Wiedersehen in der Schule…

V Berlíně zpracovala Mgr. Veronika Mandlíková

[lnt_gallery id=”3837″]

IV.A: Sněhuláci a čertiVánoční atmosféra 2015